V době, kdy jsem končila devátou třídu, končil ji, podobně bezstarostně, jeden chlapec. Chtěl jít na nějakou vodařskou průmyslovku v Děčíně a pak - na moře. Kdyby to ale nevyšlo, tak na gymnázium a pak by se vidělo.

     To první, sny mořského vlka, nějak nedopadlo. Chemický pokus, rána, ztráta obou očí… Pak psychorehabilitační kurs, pár lidí, kteří uměli vrátit naději.

     Odešel pak na gymnázium, prostě vzal tu druhou, maličko horší možnost. Teď o něm mnoho nevím, jen to, že se stal studentem a později zaměstnancem jedné vysoké školy.

     Ne, nechtěla jsem mluvit o hrdinství, ale o odhodlání - nevyšlo jedno, vyjde druhé. Trochu to asi každému vadí, ale jde se dál.