Pokud máte obtíže s navazováním konverzace, určitě si pořiďte psa. Nikoliv snad proto, abyste své konverzační schopnosti uskutečňovali v komunikačním pásmu člověk-pes, ale ze zcela jiných důvodů. Máte-li psa, a k tomu ještě vodicího, nezbývá vám nic jiného, než být neustále připraveni na pravděpodobné oslovení někým, koho jste nikdy předtím neviděli a možná již nikdy neuvidíte.

     Když jsem začala chodit se psem, věděla jsem o tomto zvláštním společenském fenoménu, ale nehodlala jsem si ho připustit. Nestojím o to, při venčení donekonečna sdílet s druhými své zkušenosti s vodicím psem. Ani poslouchat zážitky jiných lidí s jejich psy. Tento svůj postoj jsem opustila poté, co jsem zjistila, že osudy lidí, kteří vlastní psa, jsou nejméně tak hodné pozornosti, jako ty naše vlastní. Je důležité, aby i člověk s handicapem, v mém případě zrakovým, nalezl s těmi relativně zdravými společnou řeč. Budu tedy psát mimořádně nejen o sobě nebo o zrakově postižených, ale i o úplně cizích lidech a osudech. Snad budou připadat zajímavé i vám, kteří to budete číst.