Bylo hezké zimní odpoledne, takové, kdy zatoužíte někam vyrazit a ponechat za sebou povinnosti, včetně těch komunikačních. Někdy nám může jít hlava kolem z toho, co všechno lidé navyprávějí - v zaměstnání, ve frontě na poště, v autobusu a tak dál. V takovém případě je osamělá procházka vítaným odpočinkem.

     Šlapu si to po asfaltové cestě našeho lesoparku, myslím na přicházející jaro a jedním uchem kontroluji signální rolničku na obojku svého pobíhajícího psa. Je nám dobře a nechceme pro tuto chvíli nic měnit.

     Vidím-li před sebou nějaký pohybující se bod či siluetu, zpomalím chůzi a dávám pozor, abych do někoho či něčeho nevletěla. Také přivolám psa, aby nedošlo k nějakému konfliktu.

     Ta podivná věc, která šla mým směrem, byla prazvláštní skupina. Velikánský kočár pro dvojčata a silnější paní ve středních letech. Hovor začala samozřejmě paní, a to na téma, jak je můj pes poslušný, kdo ho vycvičil, jak se jmenuje a proč má rolničku. Té paní jsem zdvořile a s úsměvem všechno zodpověděla a chtěla jsem jít dál. Když jsem ale znovu nabírala svou obvyklou rychlost, paní se rozhodla pokračovat v zapředeném rozhovoru.

     "Ten můj bedlington je také poslušný, ale v lese nechce běhat," pravila zamyšleně. Trochu jsem se zastavila a pátrala svým slabým okem po nejbližším okolí. Marně. A protože jsem nechtěla vypadat jako hlupačka, opatrně jsem se zeptala:

     "Bedlington? On je někde tady?"

     "Ano, sedí na kočárku. Je to sice lovecké a ostré plemeno, ale ten můj vyrostl v činžáku a tady v lese se všeho bojí," upřesňovala ochotně vědouc, že mám potíže s očima.

     Naklonila jsem se nad kočárkem - a opravdu! Na krytině kočárku, která je zapnutá přes peřinky, seděla miniaturní ovečka, která se klepala nervozitou a možná i zimou. Ve zbývajícím prostoru kočárku jsem zahlédla dvě malé spící hlavičky. "Namouduši, lovecký pes, a v kočárku," uklouzlo mi nevěřícně. "Proč ho tedy nenecháte doma, když se bojí běhat?"

     Máte-li loveckého psa, jako je i můj retriever, asi vám také připadá absurdní, že by nechtěl běhat po lese. Už jsem tu milou a mírně zasmušilou paní neopustila. Povídaly jsme si až na rozcestí, kde jsme se rozloučily. Tento příběh není zajímavý jen kvůli pejskovi sedícímu s dvojčaty v kočárku. Zajímavé bylo, co mi ta paní vyprávěla.

     Není jí ještě padesát let, je velmi vitální a léta se zabývala chovem bedlingtonských teriérů. Nyní žije v Praze, v činžáku s dvorkem. Její dcera se provdala a žije na stejném sídlišti jako já. Byla zdravá a šťastná, a když se jí narodila dvojčata, radost celé rodiny neznala mezí. Brzy po porodu se ale objevilo těžké astma, které mladé mamince brání vycházet ven - když je mlha, smog, vlhko, nebo zase naopak dusno. Její děti jsou zcela odkázány na vycházky s babičkou, protože tatínek je celý den v práci. Babička, která musela svou práci opustit, každé ráno nastupuje se svým loveckým psem službu u těžce nemocné dcery. Píchá jí injekce, vozí ji autem k lékařům a do poradny, nakupuje a chodí s tím obrovským kočárkem na procházky. Nezoufá ani nedoufá. Život je prý takový, jaký je. Přes smutek, který občas zazněl v jejím hlase, bylo znát, že má v sobě vnitřní pokoj a snaží se mladé rodině cosi z tohoto pokoje předat. Určitě jí není lehko, určitě musela opustit většinu svých zájmů. Určitě jí nebude lépe ani v budoucnu, jestli se její dcera alespoň trochu neuzdraví.

     Napadlo mne, jak často bývám zaměřená na sebe, na své bolístky, radosti a zájmy. Samozřejmě, nežiji jen pro sebe a snažím se pomáhat, kde to jen jde. Ale přesto - toto mé "dobročinění" je má vlastní volba. Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak bych nesla nároky svých bližních, kdybych byla nucena poskytovat pomoc nedobrovolně, z lásky, či morální povinnosti. Nedošla jsem k žádnému příznivému sebehodnocení. Vypadá to tak, že za takových okolností by má služba byla mnohem méně spontánní a už vůbec ne potěšující. Asi bych s tím měla něco udělat.

     Ať mi již osud přinese jakákoliv překvapení, paní s bedlingtonem velmi pečlivě ukládám do paměti již teď. Možná že i vám bude povzbuzením i světýlkem v tunelu života.