Ospalé ráno se rozeřvalo vykloktaným hrdlem jawácké třistapadesátky. Dunivé rány z výfuků kakofonicky splývaly s plechovým řinčením a vrzáním v příšernou směs decibelů. Tichou uličkou penzistů se šinulo dávno vysloužilé, a ke všemu ještě mizerně udržované monstrum, na kterém již nezbyla ani špetka z někdejší slávy československé výroby motocyklů.

     To se mladý Kokoška vracel z noční směny. S ušidrásajícím skřípěním brzd a zkomírajícím prskáním motoru zastavil před jedním panelákem a rozhoukal se nahoru, do poschodí: "Haló, Helo, hoď mi klíče!" Shora se ozval vřískavý soprán: "Jóó, Kájo, chytej!" Kovové zařinčení vystřídalo zaklení, když těžký svazek klíčů praštil Kokošku po hlavě a dopadl na beton.

     Vzteklebolná kletba přehlušila kovové mlasknutí z protilehlé strany ulice. Kokoška zařval podruhé a svalil se na kolena. Sáhl si za ucho, podíval se na dlaň a zaúpěl: "Krev!" Vyděšeně se ohlédl. Nikde nikdo. Jen v jednom okně se jemně chvěla záclona s tmavým stínem v pozadí. "Ježíšmarjá, vždyť tam bydlí ten slepec!" A to už ho zblblo docela. Skočil na svůj pekelný stroj a vypálil jako o život.

     Za půl hodiny se vrátil s policistou. Dlouho pak pózoval před zaparkovaným motocyklem, zatímco snaživý policista střílel očima a napřaženým ukazováčkem od jeho hlavy k oknům na druhé straně ulice. Nakonec Kokoška zmizel ve svém baráku a policista začal obcházet partaje v podezřelém protilehlém paneláku.

     Samozřejmě, nikdo neměl o nějakém střílení ani potuchy. Z toho ochránce pořádku a zákona nijak nezmoudřel. Dozvěděl se však, že mladého Kokošku nikdo nelitoval. Svým ranním rámusením obtěžoval celé okolí a všichni mu upřímně přáli, že konečně dostal za vyučenou.

     Nakonec mladý strážmistr zazvonil u dveří s otevřeným oknem do ulice. Po chvilce mu přišel otevřít starší člověk s tmavými brýlemi na očích. Strážmistr instinktivně ustoupil. Tvář toho chlapíka byla zbrázděna hlubokými jizvami a potetovaná střelným prachem. Policista se brzy vzpamatoval, předklonil se a upřeně se zahleděl do temných skel brýlí. Rozpoznal zapadlá víčka a zachvěl se.

     "Bydlíte tady s někým?" chytal se poslední možnosti. "Ne, nikdo tu se mnou nebydlí," odpověděl klidně. "Mohu se podívat z vašeho okna?" dovoloval se strážmistr. "A kdo vůbec jste?" zeptal se muž ostražitě. "Jsem od policie. Vyšetřuji tady přečin, možná že i zločin," vysvětloval mladý strážmistr. "A jak to mám vědět?" zdráhal se slepec. "Tak si mne osahejte," přistoupil k němu policista na dosah. Slepec mu sáhl na nárameník a odstoupil od dveří. Strážmistr prošel k otevřenému oknu, přimhouřil levé oko a zadíval se na místo před Kokoškovým motocyklem. Rozhlédl se po pokoji. Na zdi visela sportovní vzduchovka, kolem ní v rámech diplomy ze střeleckých soutěží. Bylo jasné, že majitel vzduchovky je dobrý střelec. Sáhl do kapsy po zápisníku, zdálo se mu, že má viníka.

     Najednou se zarazil, zčervenal a zapnul kapsu na knoflík. Omluvil se a odešel z bytu. "Taková blbost, slepý střelec!" Úplně by se znemožnil.